Ztrácíte jistoty? Vytvořte si nové

„Mami, proč furt fotíš ten les, vždyť je to tu pořád stejný.“ Říkal mi před lety syn na našich pravidelných vycházkách v okolí chalupy.

„Pokaždý je to jiný,“ říkala jsem mu. „Máš jiný světlo, mraky, mění se roční období. Někdy vidíš dál, jindy je to zamlžený.“ Snažila jsem se nějak obhájit fakt, že ten výhled prostě miluju a mám potřebu si ho nějak uchovat.

Ani ve snu by mě nenapadlo, že se dožiju doby, kdy ty okolní lesy prostě zmizí. Umřou, uschnou, sežere je kůrovec, vykácí je. Změní se mi výhled. Pevný bod, jistota, kterou jsem vždycky měla. Jistota, které jsem věřila, že tady přece ten les vždycky bude, i když já tu nebudu.

Na polích místo obilí rostou skladové haly, ve městech rostou bytové domy, mění se nám výhledy i tam, kde bychom to nečekali. Mizí nám oblíbené obchůdky, kavárny, malé pekárny a milé prodavačky za pultem. Nahrazují je samoobslužné pulty s pískajícími pokladnami, kde místo počítání drobných stačí pípnout platební kartou.

Prostě najednou se mi ten technický pokrok zhmotnil a místo radosti, jak jsme jako lidstvo zase o krok dál, přišla depka 21. Století. Tohle jsme opravdu chtěli? Tohle je to „mít se dobře?“

Pravidelně toto téma řeším i s klienty. Neboť civilizační krize prochází žaludkem stejně jako láska.

Tělo vysílá buď láskyplné nebo stresové signály, každý máme nějaké. Únava, přetížení, změny nálady, bolesti hlavy, nechuť k čemukoli. Někdo ve stresu jí moc, někdo málo, někdo začne pít, jiný kouřit… Časté jsou také poruchy trávení, bolesti břicha, nesnášenlivost pokrmů, které jsme ještě nedávno bez obtíží konzumovali a tak bychom mohli pokračovat.

Máme různé možnosti jak se s tím vypořádat, buď podlehneme a trpíme ve svém splínu, krmíme se pocitem, že všechno je ztracený, že s tím nemůžu nic dělat. Čímž škodíme hlavně sami sobě. Nebo se na vše snažíme podívat jinak. Přijmout vše tak, jak to je, netrápit se tím, co změnit nemohu a pracovat na tom, co změnit mohu. A změnit mohu nejen to, co si dám na talíř, ale mnoho dalších jistot, které budou třeba i lepší.

Jestli také hledáte veselejší témata alespoň ve filmech pro pamětníky nebo v pohádkách, jako já. Tak pojďte společně se mnou ten pohádkový svět spolutvořit.  Neboť i ve 21. Století spolu lidé chtějí normálně mluvit, normálně jíst, nepočítat kalorie, ale raději ty drobné u kasy..

Pojďme realizovat nové jistoty napříč všemi životními oblastmi a přestaneme možná brečet nad rozpípanou pokladnou.

Takže jdeme na to.

Chci se s vámi podělit o změny, které se podařily mě a to nejen na talíři.
Chci vás povzbudit, že můžete vytvořit nové jistoty i vy. Každý z nás, i tam, kde máte pocit, že to nemá smysl. Že to nejde, že rozhodují jiní..

Vytvářejme nové jistoty.

Některé Jistoty mizí, lesy nejsou tam, co bývaly, musíme vysázet jiné. Můžeme se zapojit i do jejich obnovy, a věřte, že se přitom dá zažít spousta legrace. Stromy totiž sázejí ti, kteří vzali tvorbu nových jistot do svých rukou. Myslím, že právě na těchto akcích můžeme potkat lidi, kteří nám vytvoří ty nové jistoty, nejen zasazením stromů, ale lidské, přátelské.

A nezapomeňte si s sebou vzít pořádnou svačinu, jako drvoštěp Drnec z pohádky Lotrando a Zubejda. Kváskový chléb a domácí sýr – ještě o něm bude řeč…

Taky vám zmizela oblíbená kavárna či pekárna? Co s tím? Kaváren je naštěstí pořád docela dost a vznikají další milé prostory, ale co s chlebem? Poběžíme do supermarketu pro jiný, který nám moc nechutná, nebo si upečeme vlastní?

Osobně mě před lety překvapil fakt, že chleba je jen mouka, voda sůl a kmín. Fakt, nic víc. Žádný vejce, žádný droždí, který si musím někde koupit, prostě jen voda, mouka a sůl.

Kvásek, další jistota, kterou mám. Prostě když budu pět dní po lžičkách přidávat vodu a mouku, tak si udělám vlastní a pak upeču třeba chleba.

Nebojte se, že dopadnete jako pan Werich v pohádce Byl jednou jeden král – na rozdíl od lívanců, totiž chleba ono pověstné dávkování přiměřeně, přiměřeně opravdu snese. Ale raději vás to naučím, ono to někdy kvasí fakt jako v té pohádce 🙂

Jistota, že když kvásek nepřežije mou péči nebo dovolenou, tak si ho můžu znovu vyrobit sama. Nebo řeknu kamarádce, které jsem ho před dovolenou dávala, ať mi kousek uždíbne.

Další jistota je právě ta kamarádka, kterou jsem naučila ten chleba péct. Vytvořila jsem si další jistotu živého kvásku v okolí domova.

Kváskový chléb je také možná jistota pro naše trávení. Trápí-li vás zažívací potíže, nepřehlížejte je. Žádné tabletky z reklam za vás problém nevyřeší.

Je potřeba se na to podívat komplexně a krok za krokem udělat změnu.  A na změny na talíři jsem tady já. Na toto téma pořádám přednášky a individuální konzultace. A tu můžeme naplánovat hned teď, nemusí vám to nikdo schvalovat.

Nečekáme co na to senát, rozhodujeme se sami. Je na každém z nás, co a jak jíme a není velkým překvapením, že strava ovlivňuje naši náladu a naopak stres ovlivňuje naše trávení.

Jistota v dostupnosti kvalitních potravin je také téma, které můžeme ovlivnit. Asi ne v supermarketu, ale na poli malých obchůdků ano.

A sice vytvořením další jistoty a tou je sdílení kontaktů. Ano, můžeme a ovlivnit a podpořit další službu či prodej produktů v okolí domova a není přitom potřeba hned otvírat krám.

Také se zatím nenacházím ve fázi, kdy bych si otevřela vlastní obchod s farmářskými potravinami. Podporuji však místní farmáře napříč celou naší zemičkou. A podařil se mi báječný marketingový tah – dosud sice bez provize, ale s dobrým pocitem a jistotou navíc. 🙂

Výborný ovčí sýr, na který jsem narazila při dovolené, jsem doporučila své kamarádce, která vlastní bezobalový obchůdek a světe div se, podařilo se navázat spolupráci obchůdku s farmářem. Vytvořila jsem další jistotu ve svém okolí, sýr mám k dispozici, aniž bych jezdila do 80 km vzdálené farmy.

Takže jsme znova u pohádky a drvoštěpa – chleba si upečeme sami a sýr nám dovezou z farmy k místnímu hokynáři nebo na trh.

Skvělé jistoty zažívám právě na farmářských trzích, kde mám své oblíbené dodavatele a nákup tak má jiný, osobitější charakter. Tam je prostě ten můj opravdový život, kde bez větších problémů zvládnu i výměnu prodavaček.

Mám pokračovat?

Podobně se mi podařilo najít třeba pedikérku, která chodí k nám domů nebo pro syna učitelku hry na piano. Takže depku zaženou libé tóny z filmu Forrest Gump nebo mé pokusy o Ovčáci čtveráci.

Takže, až vás taky přepadne depka 21. století a zruší vám poslední galanterii, kde se dal koupit obyčejný zip, nezoufejte.(Mimochodem víte, že většinou nemusíte měnit celý zip, ale mnohdy stačí vyměnit pouze ten jezdec? Dělají to třeba opraváři obuvi a bez párání.)

Prostě hledejte a najdete možná lepší řešení. Možná si otevřete vlastní obchod, který jste vlastně vždycky chtěli. Každý máme jiné jistoty, jiné zájmy a jinou sociální bublinu. A o tom to je.

Prostě vytvářejme nové jistoty dle svého gusta, nic netrvá věčně.

Tvořme, radostně a vesele.

A jestli chcete, tak ten kváskový chleba vás péct naučím a nejen ten.
Mrkněte na kurzy, nebo napište a naladíme termín jen pro vás.

Zdraví Martina

2022-04-08T20:05:38+00:00 k zamyšlení, Výživa|