Výživové směry, diety – cesta ke zdraví nebo zmatek na talíři?

Spojitost mezi stravou a zdravím, jak vidno, už řada lidí pochopila. Návodů a tipů, jak na to, najdeme nepřeberné množství, kdo se v tom však má vyznat?

Je skvělé, že se snažíme jíst zdravě, a že stravě přikládáme čím dál tím větší důležitost.

Otázka je, jestli nám však ta zdravá strava nepřináší někdy více stresu a trápení, než pozitiv, která bychom očekávali.

Pod hlavičkou zdravé stravy se nám tady rojí mnoho výživových směrů. Od vegetariánství, veganství, makrobiotiku, živou stravu, paleo výživu, přes různé formy ketodiet, Ajurvédu, stravu podle TČM po stravu kosmickou, buněčnou či dokonale sestavené koktejly, bílkovinné koncentráty či nezbytné doplňky stravy, které jsou prý, světe div se, lepší než čerstvé jídlo ze zahrady. A pak tady ještě máme tu dietní stravu, kterou nám doporučují lékaři při různých onemocněních.

Prostě zmatek nad zmatky. Zvláště, pokud jednotlivé výživové směry studujeme blíže, zjistíme, že stojí na zcela odlišných principech. Přesto má každý za sebou zástup uzdravených jedinců, kteří se bijí do prsou, že jim to či ono zachránilo život a nedají na tu svou cestu dopustit.

Zastánci některých stravovacích směrů se snaží, nekompromisně, někdy až agresivně, ostatním vnutit ten svůj princip, bez ohledu na to, zda je okolí na změnu skutečně vnitřně připraveno a zda mu „dobře míněnou“, leč nevyžádanou radou nemohou uškodit.

V čem se ta naše – západní, klasická, racionální strava liší od těch ostatních a kde je pravda, jestli tedy je možné nějakou pravdu vůbec najít?

Zatímco západní pojetí stravy se zmítá v zajetí kalorických tabulek, nutričních hodnot, masného a mléčného průmyslu a změny se ordinují podle diagnózy, alternativní směry přicházejí s tím, že vnímají potraviny daleko citlivěji. Pracují s účinkem stravy ve smyslu jejich energetického náboje a doporučovány jsou na základě individuálních potřeb jedinců. Vnímají vlhkost či suchost, prohřívací či prochlazující efekt potravin a reagují na každého odlišným způsobem.

Pro někoho je důležité stravu dlouho tepelně upravovat, jiný je šťasten z té syrové. Zatímco jeden by maso nevzal do úst ani omylem a nijak mu nechybí, druhý se bez něho cítí slabý a bez energie. Tak bychom mohli pokračovat dál.

Jak si tedy zvolit svou cestu a jak najít to své dobré a pohodové stravování? Jak je možné, že je tolik směrů, kdy každý využívá jiných principů a každý je nejlepší?

Při studiu oboru Nutriční terapeut mě překvapilo, že se nám téměř všechny alternativní výživové směry vešly do jedné vyučovací hodiny! (v roce 2008) Výklad se odehrával ve smyslu, co kterému směru chybí za nutriční látky. Co musí doplňovat jiným způsobem a co jim hrozí, když doplňovat nebudou nebo včas nepřestanou „takhle blbnout“. Co na tom, že některé národy žijí „alternativně“ po staletí a zjevně se jim dobře daří.

Výklad, že kdo nejí maso a mléko musí být nemocen, mě však nikdy neuspokojil, neboť jsem již v době studia znala lidi, kteří se nějak „alternativně“ stravovali a nijak nemocně nevypadali. Naopak. Já jsem se tenkrát stravovala dle učebnice asi racionálně, ale zdravá jsem fakt moc nebyla, přestože můj jídelníček obsahoval maso a mléko i několikrát denně. Tápala jsem a hledala odpovědi na své neduhy právě ve změně stravy a v objevování podstaty různých výživových směrů, které měly být tak „nebezpečné“.

A tak jsem si krok za krokem prošla téměř všechny uvedené „alternativními směry“. Nejen ze „studijních důvodů“, ale proto, že mě to opravdu zajímalo a stále zajímá.

Jak se budu cítit bez masa?
Jaké je to jíst makrobioticky nebo vše jen čerstvé?
A co teprve zkoumání konstitučních typů či dokonce půst?

Rozhodně si každý směr zaslouží dostatek času na seznámení se s ním do hloubky a to zcela otevřeně a s důvěrou. Nikoli za 45 minut a s předem naprogramovaným, odmítavým způsobem.

Musím říct, že na všem opravdu něco je. A to v dobrém i zlém.

Každý výživový směr bude ze začátku fungovat všem bez ohledu na jeho soulad či nesoulad s individuálními potřebami, neboť to nějakým způsobem očekáváme.

Naladili jsme se. Udělali jsme změnu.

Zatímco včera jsme si klidně dali v restauraci v 9 večer knedlo vepřo zelo, dnes je to jiné.

Hlídáme si, co jíme.
Kdy jíme.
Přemýšlíme.
Dáváme si pozor na to,  zda dodržujeme všechna pravidla, která má nová strava mít.

Západní racionální strava – neboli to, čemu jsme ještě včera říkali, že jíme normálně je v českém pojení vlastně jednotvárná. Plná pšenice, mléka a mléčných výrobků, tučného masa s nedostatkem zeleniny čerstvé i tepelně upravené. Běžně nám chybí luštěniny a mnoho skvělých potravin ničíme nevhodnou technologickou přípravou.

Uvědomíme-li si, že tato strava normální a zdravá opravdu není, pak je každá změna nejen ozdravná, ale žádoucí.

Zajímavý je naopak alternativní pohled na energetický náboj potravin, jejich jedinečnou léčivou roli, šetrnou a promyšlenou přípravu a zajímavé kombinace, kdy jedna potravina podpoří trávení té druhé. Jenže to za víkend nepochopíme – vyžaduje to více znalostí, což mnoho nadšenců od změny rovnou odradí, nebo dělají chyby.

Správné kombinace potravin bychom však nalezli i ve starých českých receptech, na které jsme bohužel, tak trochu pozapomněli a nechali se převálcovat na jedné straně již zmíněnou pšenicí s nadměrným množstvím mléka, polotovary a jinými chuťovými nesmysly a na druhé straně exotickým způsobem stravování a směry, které nejsou pro naše potřeby a klimatické pásmo vždy přirozené.

 

Každý výživový směr byl pro mě velkým inspirativním přínosem a velmi mi rozšířil obzory nejen stravovací, ale také duchovní. Neboť změna stravy se musí odehrát nejprve v naší hlavě a pak teprve na talíři. Je dobré si uvědomit co chci, co očekávám, kde žiji a co vše svou stravou ovlivním. Myšleno v komplexním měřítku a ne pouze na poli vlastní hmotnosti.

Je –li náš jídelníček založen na, přes půl světa přivezených, „superpotravinách“, neprospěje to z dlouhodobého hlediska nikomu. Stejně tak, krmíme-li se super koktejly či doplňky od fitness trenéra, můžeme si jejich dlouhodobým užíváním dokonce i uškodit.

Nedivím se proto lékařům, kteří se na alternativní směry dívají negativně, neboť mají zkušenosti pouze s lidmi, kteří to prostě nezvládli.

Ti, kterým se daří, jednoduše lékaře nevyhledávají. Není důvod, jsou zdraví. K lékaři jde pouze ten, kdo má problém a neví jak dál.

Sama jsem se jako nutriční terapeutka setkala při své práci v nemocnici s případem, kdy matka na rady makrobiotické poradkyně přestala podávat svému dvouletému dítěti mléko, ale už je nenahradila jiným způsobem.

Dítě, které problematicky přijímalo cokoli nového, se tak dostalo do vážných zdravotních problémů, neboť mu chyběly právě ty bílkoviny. V tomto případě jakékoli – rostlinné i živočišné.

V očích lékařů se tak stala makrobiotika jednoznačným viníkem a podpořila jejich odpor k jiné, než racionální stravě. Ale, ono to bylo jen špatně pochopené a uchopené.

Proto se nemůžeme dívat na stravu tak jednoznačně. Vždy je třeba znát potřeby cílové skupiny – jedince jako takového a rizika minimalizovat.

Ukvapená změna výživového směru bez znalostí souvislostí ve výživě nemusí být pro organismus vždy výhra. Týká se to nejen výživově náročných životních období. Jako například období dospívání, těhotenství či kojení. Samostatnou kapitolu rovněž tvoří výživa sportovců.

Tato období jsou náročnější právě na dostatečný přísun bílkovin, jejichž živočišná forma bývá v řadě alternativních stravovacích režimech, omezená a u stravy sportovců zase naopak nadhodnocována.

Je proto potřeba znát širší spektrum potravin. Rozšířit přísun zdrojů a umět používat bílkoviny v rozmanité podobě. Podle toho, co námi zvolený směr umožňuje.

Omezíme-li maso je potřeba mít ve stravě pravidelně například vejce, mléčné výrobky, luštěniny, obiloviny nebo ořechy. U posledně jmenované skupiny je potřeba zdůraznit právě jejich optimální množství, které porci bílkovin skutečně účinně doplní.

Tedy rozhodně nestačí tu a tam si zobnout jedno či dvě semínka, ale mít jich za den tolik, aby potřebné bílkoviny skutečně doplnily. A nyní mluvíme například o 20-50g ořechů a semínek na porci, pokud se v jídle jiná bílkovina nevyskytuje, vždy záleží na celkovém rozložení stravy během dne a individuálních potřebách každého z nás. Jinak to bude mít drobná 50 kg dívka a jinak dvoumetrový basketbalista.

Nadužívání bílkovin je zase typické pro svalové nadšence, kteří chtějí mít v 17 letech postavu, jako jejich o 10 let straší idol z fitness centra a ničí si tak ledviny nekvalitními koncentráty bez ohledu na fyziologické předpoklady a konstituci svého těla.

Vybraný výživový směr je také nezbytné přijmout celistvě.

Neboť strava tvoří jen jednu, byť podstatnou část našeho zdraví. Nesmíme zapomínat na vhodnou pohybovou aktivitu a také na hlubší podstatu, kterou nám změna stravy do života přináší. Nepřijmeme-li se změnou stravy právě tu hlubší myšlenku a podstatu změny, jsme předem na cestě k neúspěchu.

Ve své poradně se opakovaně setkávám s lidmi, kteří se nechali výživově okouzlit na víkendovém cvičení jógy nebo svým svalnatým kamarádem a jeho „skvělým“ přístupem k jídlu a zvolili si tak směr, který však nevycházel z jejich skutečných potřeb a schopností pokrm kvalitně a dlouhodobě připravovat.

Narazili právě na nedostupnost, složitost principů, které vyžadovaly samostatné vzdělání nebo stálý dohled zkušeného terapeuta, finanční nákladnost či nelokálnost potravin. Chyběly znalosti, recepty a často i trpělivost a ochota ostatních členů rodiny sdílet nové experimenty.

Výsledek? Chvíli to fungovalo, pak se to dalo zuby nehty vydržet, ale pak to skončilo.

Sebevědomí dostalo další ránu a s pocitem selhání následoval návrat ke staré klasice, která je pro mnoho lidí vlastně obehranou výmluvou – mě to nefunguje… v práci si ze mě dělají srandu… nemůžu chodit do kantýny na oběd… nebo nikdo jiný než já, to u nás nejí.

Přitom však stačí málo. Prostě začít a nehledat v tom vědu.

Naučit se pracovat s běžnými potravinami, kterých se většinou zbytečně obáváme. Střídat potraviny tak, aby strava byla skutečně pestrá a neobsahovala stále stejné komponenty. Nedávat si zbytečně velké a nereálné cíle a předsevzetí, která nás stresují a svazují.

Věřte, že to jde.

Jen je potřeba začít v klidu změnou myšlení a ne zbrkle na talíři.

Pochopit sebe samé a najít opravdový – hluboký důvod ke změně, která by nám měla přinášet radost a ne stres, jestli to či ono smím či nesmím.

Přijmout, že každý může jíst trochu něco jiného, ale nemusíme vařit čtyři úplně odlišná jídla.

Znát své potřeby, učit se poznávat sebe i své děti je jediná cesta k opravdovému zdraví.

Výživový směr musí odpovídat vašim potřebám, vaše sousedka má jiné potřeby a jiný metabolismus než vy.

Pojďte si správně vybrat.
Poznat, kdy je mi dobře.
Co mi dělá dobře, jak reaguji na to či ono.

Ráda to naučím vás i vaše děti.
Krok za krokem.
Radostně a udržitelně s Pestrou stravou.

Mrkněte na mé kurzy, možná zde najdete odpověď.

Těším se na vás.

Zdraví Martina

2020-08-18T12:31:11+00:00 Výživa|