První vánočka a cukroví

Nebojte se vánočky a upečte si tu svou první.
(určeno pro opravdové začátečníky)

Vánočky se mnohé moderní hospodyňky bojí, stejně jako kynutého těsta vůbec. Předsudky typu, že to dlouho trvá, že se to těžce zadělává a mnoho dalších že… nebudu dlouze vypisovat. Každý, kdo ještě nepekl vánočku, si odpoví svým důvodem sám. Já bych zde však raději napsala důvody, proč vánočku udělat prostě musíte. Proč je tak důležité si alespoň jedenkrát v životě vyzkoušet jaké to je mít na stole svůj vlastní výrobek. Třeba prasklý, pokřivený nebo jinak nedokonalý, ale svůj.

Dokonalou vánočku si můžete koupit na každém rohu. Jsou to vánočky lehoučké, nadýchané jak peřinka, ale máslo na ně nenamažete. Rozinky můžete spočítat na prstech jedné ruky a o mandlích si můžete nechat jen zdát. Na pohled však koupené vánočky vypadají dokonale. A to je možná první důvod pokleslého sebevědomí mnoha žen. „Já takovou nedokážu“

Vlastní vánočka však má své kouzlo.

Můžete si do ní dát oříšky a semínka, která chcete a na která nejste žádným způsobem alergičtí. Můžete si tam přidat rozinek či sušeného ovoce co hrdlo ráčí, můžete použít i jiné druhy mouky, není třeba se držet klasických receptů a péct pouze z bílé pšeničné.

Je to přece Vaše vánočka a ne průměrná, dokonalá krasavice dostupná v každém obchodě. S přidanými surovinami to však nepřežeňte, ať neuděláte z vánočky dort od pejska a kočičky. Nechcete přece živit nějakého zlého psa, ale vlastní rodinu.

Příprava vánočky vás v první řadě zastaví a odkloní od supermarketu, práce či jiné moderní činnosti směrem k plotně. Recept máte buď rodinný, osvědčený po babičce nebo od pilné sousedky.

Pokud nemáte pilnou sousedku ani rodinný recept, tak máte mě a právě čtete velmi podrobný postup přípravy. Tím odpadá jedna výmluva, že nevíte jak na to. Takže vánočka číslo jedna začíná receptem a nákupem potřebných surovin a vyčlenění nejlépe půl dne k této libé činnosti.

Suroviny si tedy můžete dle chuti vyměnit za oblíbenější a mouku si namíchejte podle chuti či aktuálních alergických reakcí jednotlivých členů vaší rodiny.

Vánočka – klasická nebo i trochu „novější celozrnná“
(předpokládám, že ji pečeme jednou za rok,
tak mohou být suroviny opravdu sváteční)

750g mouky hladké (špaldové nebo smícháme bezlepkovou moukou s pohankovou či kukuřičnou s jahelnou )
150g cukru – lze použít třtinový, ovocný i běžný moučkový
150g tuku – másla, rostlinného tuku či sádla
3 žloutky
3,5g droždí
350g mléka, můžeme použít i rýžové nebo sójové

Rozinky, oříšky, dýňová semínka, slunečnicová dle chuti, lépe je mít předem namočená – ve vodě, čaji nebo rumu.

Z bílé mouky se těsto lépe dělá, protože obsahuje mnoho lepku a skutečně se lepí – prostě drží pohromadě, ale zase té bílé mouky má většina lidí ve stravě tolik, že by alespoň jednou za čas celozrnnou variantu naše těla uvítala. Proto doporučuji vyrobit skutečně originální druh a do bílé mouky přidat alespoň část mouky celozrnné, třeba špaldové.

Já dělám vánočku pouze ze špaldové mouky a s přídavkem pohankové, jahelné nebo kukuřičné mouky. Jsem na ní zvyklá a tak nějak připravená na to, že to prostě dá víc práce, než se z té „žmolenky“ vytvoří něco, čemu se dá říkat kynuté těsto.

Samostatnou kapitolou je potom bezlepková vánočka, ale i ta se dá naučit, pokud chcete. Použijete prostě bezlepkovou směs, nebo si namícháte vlastní z přirozeně bezlepkových surovin. Pokud však děláte vánočku opravdu poprvé a netrápí-li vás přítomnost lepku ve stravě, zvolte klasiku s kombinací celozrnného přídavku. Šance na podařený výrobek tak stoupá a důležité je, zvýšit si sebevědomí. Zkrátka neutrpět porážku hned při prvním podání.

Suroviny je dobré předem vyndat na kuchyňskou linku a nechat je pěkně vedle sebe odpočívat alespoň 2 hodiny. Získají všechny stejnou teplotu a tak nějak si na sebe lépe zvyknou. No a vy si zvyknete na to, že to opravdu zkusíte. Že jdete do toho.

Takže začínáme – zde je stručná verze receptu pro znalé kuchařky

Uděláme kvásek – droždí + 1 lžička cukru + 1 polévková lžíce mléka vlažného + 1 lžíce mouky = zamíchat a nechat vzejít

Rozpustit tuk, přidat sůl, cukr, smíchat všechny tekuté složky, rozkvedlat se žloutky.

Mouku dáme do větší mísy, přidáme kvásek a přilijeme tekutiny, zahněteme šlehačem, ideálně však  ručně dokud se těsto nelepí. (proč ručně se dozvíte v příběhu první vánočky)

Dáme kynout.

Upleteme vánočku nebo malé houstičky. Pečeme v předehřáté troubě na 180°C, pak teplotu snížíme ( zvláště nutné u vánočky, ta se peče cca 1h, během pečení ji přikryjeme alobalem, aby se nespálila).

Houstičky se pečou cca 20 minut.


Pokud vám stručná verze receptu k tvorbě vánočky nestačí, čtěte dál.

Předkládám vám příběh vaší první vánočky s podrobným návodem jak na to.
Pochopíte, že pečením můžete spojit více aktivit najednou a nemusíte mít výčitky, že před vánoci nic nestíháte. Uvidíte, že si zvládnete i zacvičit.

Mouku zvážíme a prosejeme.

Připravíme kvásek. To se rozdrobí požadované množství čerstvého droždí se lžičkou cukru, zamíchá v malé mističce, až se vše promění v tekutinu, přidáme lžíci mouky a lžíci vlažného mléka. Vlažného, znamená, že tam bez problémů udržíme prst. Ne horkého, droždí bychom tím spařili a nevykynulo by nám to. Vše zamícháme a hrnečku vař, necháme kvásek vzejít…
My však tento proces nebudeme sledovat v přímém přenosu, ale necháme ho o samotě a jdeme dál.

Mezitím rozpustíme tuk např. máslo, ale ne tak aby se přepalovalo. Nejlépe se rozpouští na teplých kamnech nebo ve vodní lázni. To se dá do menšího hrnku máslo a do druhého většího voda. Hrnec s vodou dáme na kamna a menší s máslem vložíme do něj. Zahříváme, dokud se máslo nerozpustí, totiž až se rozpustí.

Rozpuštěný tuk smícháme s ostatními tekutými přísadami. To znamená, že přidáme mléko, žloutky a ještě sůl a cukr. Vše pěkně rozkvedláme a necháme opět chvíli stát.

Určitě už nám mezi tím vzešel kvásek.

Pak vezmeme velkou mísu, do ní dáme prosátou mouku, přidáme všechny tekutiny a kvásek. Kvásek můžeme též rozmíchat s tekutými přísadami.

Pozor, tekutiny nesmí být horké. Jinak by se nám po přidání kvásek tzv. zdrcnul a těsto by nevykynulo. Místo měkké vánočky bychom vytvořili pěkně tuhý útvar.

Z vlastní zkušenosti však vím, že i nevykynutá vánočka se dá upéct a hladovými nic netušícími jedinci i zkonzumovat. Nesmíte jim však prozradit, že to, co jedli měla být vánočka.

Stačí tento exemplář nazvat lákavým jménem, třeba námořnický koláč pro tvrdé chlapy nebo severská pochoutka Vikingů. Fantazii se meze nekladou.

Pokud však nemáte fantazii nebo máte chatrný chrup, doporučuji kvásek nespařovat horkým mlékem a nebránit tak těstu v kynoucí činnosti. Z nutričního hlediska je také sražená vánočka pro běžné smrtelníky  nekonzumovatelná a navzdory použitým zdravým surovinám třeba v Bio kvalitě je i velmi nezdravá.

Posilovna v kuchyni

Možná to ještě nevíte, ale věřte, že každý kdo má mísu a vařečku, má doma i posilovnu.

Máme všechno v míse. A začíná nejdůležitější a nejzábavnější část z celého vánočkového procesu. Z jednoho dětského filmu jsem převzala větu:“Hňoucej Venoušku, hňoucej.“

A tak hňoucáme, nejlépe za pomocí velké vařečky. Tento proces některé slabší nátury zbytečně zkracují použitím různých zázračných strojů, mixérů, šlehačů a jiných vynálezů vědy. Těsto tak mají sice rychleji uhnětené, ale chybí mu to lidské teplo, láska a píle.

Chybí mu čas, po který mohlo být s láskou hněteno. Chybí mu náš pot, kterým jsme se mohly zbavit nějakého deka či faldíku navíc. Chybí mu posílené svalstvo – především bicepsů, pánevního dna, břišních a zádových svalů.

Zkusme přistupovat k zadělávání kynutého těsta jako k pobytu v posilovně, na který stejně nemáme čas a ještě se vymlouváme na drahé vstupné. Tady to máme zadarmo.

Ušetříme hned několikrát. Za vstup do posilovny, cestovné do posilovny (což se na malých městech či vesnicích stává docela vysokou a v tomto případě zbytečnou položkou), ušetříme i za elektrickou energii potřebnou ke šlehání moderními stroji.

Vybijeme si případný vztek na všechny a svou energii vložíme do hňoucání.

Pokud při tom zaujmeme dobrý posed obkročmo na židli, zpevníme břicho, vařečku uchopíme oběma rukama, zapřeme se nohama o nohy židle, zpevníme stehna, srovnáme lopatky, ramena tlačíme směrem do široka a dolů, podsadíme pánev a vypneme prsa. Věřte, že pokud se vám podaří zapnout všechny tyto svaly, dýchat při tom a vydržet dokud se těsto nelepí na vařečku. Pak, kam se hrabe posilovna.

Takže po tomto tělocviku, když se těsto nedrží vařečky, můžeme se pustit i my.

Ručně vytvarujeme pěkný bochánek, přikryjeme čistou utěrkou a dáme na teplé místo kynout.

V průběhu kynutí si můžeme skočit do sprchy, protože pokud jsme dobře hňoucaly, tak vypadáme jako po návratu z tělocvičny. Můžeme si dopřát pěkně dlouhou relaxační koupel, neboť těsto bude kynout alespoň 1,5 – 2h. Pokud používáte mouku celozrnnou, která potřebuje déle nabobtnat, můžete si skočit i na masáž či začít balit dárky.

Těsto se má totiž ještě několikrát propracovat a nechat vykynout opakovaně. Dříve se nechávalo těsto kynout i přes noc, ano v případě celozrnného těsta je to ideální varianta.

Uskutečnit to však lze pouze v případě, že máte chladnější spižírnu anebo spořivého manžela, který na noc vypíná topení. Ti šťastnější, kteří topí stále, kynou rychleji a dříve pečou.

Vykynuté těsto rozdělíme na 9 stejných dílů.

Osobně neumím plést vánočku jaksi najednou, a proto používám postup skládaný na sebe.
Spodní část se plete ze 4 pruhů, prostřední ze 3 a horní cop je stočený ze 2 hadů. Méně zkušeným pletařkám doporučuji udělat malé houstičky ze 3 pramínků. Ty umíme všechny a je to rychlejší.

Vánočku zpevníme špejlí zapíchnutou uprostřed na několika místech, aby se nám nerozjela, necháme ještě cca 30 min dokynout na plechu, potřeme ji rozšlehaným bílkem, ozdobíme mandlemi a pečeme.

Ze začátku zprudka na 180°C a potom snížíme teplotu na cca 170°C. Až dostane vánočka tu správnou barvu, přikryjeme ji alobalem, někdy i dvěma, aby se nespálila. Během pečení špejle postupně vyndáváme a tím zjišťujeme, zda je vánočka již upečená a zda těsto nelepí.

Hotovou vánočku opatrně vyjmeme z trouby a necháme postupně zchladnout. Nikdy nedávejte vánočku chladnout ven do zimy. Mohla by se srazit nebo by ji mohl někdo sníst dřív, než bude třeba. První vánočka si zaslouží uvítací rituál.

Pokud vás tedy tento podrobný recept neodradil a spatřujete v pečení vánočky určité dobrodružství, pak směle do toho a je to hotovo. Výsledek bude dozajista skvělý. Vánočka bude obsahovat konkrétní suroviny. Nebude směsí neznámé ebecedy, zahušťovadel, stabilizátorů a látek prodlužujících trvanlivost. Dobrá, domácí vánočka totiž doma dlouho nevydrží, není třeba tedy její trvanlivost zbytečně prodlužovat. Určitě ochutná každý.

Vám bude chutnat už jenom proto, že to dalo tolik práce a pokud jste poctivě hňoucaly nemusíte se bát ani přírůstku na váze. Po zvládnutí první vánočky Vám garantuji, že si buď získá Vaši oblibu a v dalších letech budete k vánočce přistupovat s posvátnou úctou nebo si alespoň začnete skutečně vážit domácích, dražších, ručně dělaných vánoček z malých pekáren, kde to voní tak, jako když jste to doma samy zkoušeli. Nebo kde vám vůně připomíná dětství a pracovité ruce vaší babičky.

Takže pusťte se do toho samy doma a nechte tak rodině pocítit tu atmosféru. Tu krásně nádhernou dřinu našich předků. Taková vánočka se i jinak jí.

Ta se nehltá, ta se vychutnává, protože to mamince dalo spoustu práce a všichni to viděli. A už vůbec se taková vánočka nevyhazuje, ani drobeček nepřijde nazmar.

A jestli si stále nevěříte a myslíte si, že ta vaše by určitě nebyla k jídlu, tak věře, že i ta nepovedená, nevykynutá chudinka i ta krásně a nezapomenutelně voní. Těším se, že mi dáte vědět, jak ta vaše chutnala.

Pokud si však stejně moc nevěříte, napište mi, a třeba spolu naladíme vánoční lekci.

Pěkné svátky a hodně lásky při přípravě vaší první vánočky.

 Srdečně zdraví

Martina


PS: Pokud si na vánočku fakt netroufáte, zkuste alespoň Masarykovo cukroví nebo Slunečnicové placičky, to zvládne každý a všem to chutná.

Masarykovo cukroví
Těsto:

300g hladká mouka ( špaldová nebo pohanková)
200g másla
80-100g cukr moučka nebo třtinový
1 žloutek
1 lžíce kakaa

————————————— Zpracujeme v těsto———————————-

170g lískových ořechů – namočíme je celé alespoň na  2-3 hodiny do vlažné vody a po té dáme okapat na utěrku a vysušíme je. Celé ořechy zamačkáme do měkkého těsta, ze kterého uděláme válečky cca 1 cm silné a necháme zchladit do druhého dne. Vychlazené krájíme na plátky 0,5 cm – dáme na plech – příliš nenabydou. Pečeme ve vyhřáté troubě na 170°C asi 4-5 minut.


 Slunečnicové placičky

Těsto:
( lze i v bezlepkové a bezlaktózové úpravě pokud použijete pohankovou mouku a sádlo nebo kokosový tuk)

50g hnědý cukr
250g hladká celozrnná mouka špaldová nebo pohanková
150g másla nebo sádla nebo kokosový olej
25g medu
1vejce
2 lžičky skořice mleté, špetka soli

—————————————Zpracujeme v těsto————–

Náplň:

100g másla (při bezlaktózové úpravě použijte kokosový tuk)
125g medu
2 lžíce smetany ( může být i sójová smetana)
200g slunečnicových semínek

Vykrajujeme-li malá kolečka stačí připravit náplň z poloviční dávky.

—————————-Svaříme  a necháme vychladit – ztuhnout ——————

Plech lehce vymažeme máslem nebo použijeme pečící papír. Vychlazené těsto rozválíme na 4mm silný plát a vykrajujeme kolečka. Na každé kolečko dáváme trošku svařené ztuhlé směsi. Pečeme v předehřáté troubě na 180°C asi 5 – 10 minut.

2020-12-15T18:24:13+00:00 Témata pro maminky, Výživa|