Povidla se povedla

Švestky, všude samé švestky. Letos poprvé jsme švestkami opravdu přejedení, i když nemáme na zahradě jediný švestkový strom. Objevili jsme totiž mezi poli několik opuštěných švestek za sebou. Pod nimi modro, v korunách modro, tak jsme se jich ujali. Jenže co dělat se čtyřmi koši švestek a nepřejíst se koláči a knedlíky?

Švestky jsme zpracovali na všechny způsoby a po letech máme dokonce i kompoty, pyré, zmrzliny a stále jeden koš zůstává plný. Povidla, nikdy jsem nedělala povidla. Tak obvolávám staré známé a pídím se po receptu na povidla, která by se povedla a nejlépe sama od sebe.

Třídím došlé komplikované recepty s cukrem či pečené v troubě na 200°C. To těm švestkám fakt nemůžu udělat. Vítězný návod na povidla bez míchání a cukru získávám od kamaráda, který je dělá každoročně sám. No když to zvládne chlap, tak já taky. Vrhám se tedy na poslední koš. Půlím švestky a rovnám je do silnostěnného hrnce slupkami nahoru. Zapínám indukční plotýnku na nejnižší stupeň a tím to pro mě končí.

Příkaz zněl jasně – dej do hrnce na nejmíň, nemíchej a 24h čekej. Jediná starost je včas zapínat plotýnku, protože moje chytrá indukce se po osmi hodinách automaticky vypíná. Takže si v rodině předáváme hlášení, kdo bude první doma, aby aktivoval plotnu. Této role se ochotně ujali oba synové, neboť to je důležitá práce a nijak je to nezdržuje od jejich důležité práce na počítači.

Plotna jeden a jedničku a dům voní švestkově. Po 24h mám lehce odstranit šťávu,naběračkou opatrně udělat důlek a šťávu vybrat nebo pokračovat v procesu další den. Šťávu jsem neodstranila, neboť by plnění povidel vyšlo na 5h ranní, což bylo nepraktické, a tak jsme pokračovali v procesu trvalého zapínání indukce dalších 24h.

Po té jsem mohla konečně vařečkou zamíchat a světe div se, nic nebylo připálené, vše šlo ode dna samo. Za občasného míchání a přidání lžíce jablečného octa, jsem pokračovala ještě asi 2 hodiny, neboť jsem si špatně přečetla SMS, kde další pokyn zněl míchej dokud se nezačnou lepit na vařečku a já mylně čekala, že se hmota naopak vařečky pustí. Mohla jsem plnit dříve a  povidla by nebyla tak hustá. Díky mému delšímu postupu jsem tedy vytvořila větší koncentrát a místo povidel mám prý klevelu. Nevadí. Naplnila jsem ji do vyhřátých sklenic, zakápla slivovicí a zavřela. Hurááá. Mám to. Jsou toho sice jen 3 skleničky, tedy zdálo by se nejdražší povidla na světě, ale jsou bez cukru, přesto slaďounká a prostě moje.

Takže směle do toho. Máte-li na zahradě švestky, můžete mít povidla. Nemáte-li, stačí se ujmout opravdu opuštěného stromu, kterých je, jak jsem zjistila, docela dost, ale já už mám plnou spižírnu, tak je to na vás.

2018-09-17T12:45:19+00:00 Výživa|