Kojení a já

Laktačnímu poradenství se věnuji od roku 2010. Velice často dostávám od maminek stejný dotaz: „A jak to bylo u vás…“ neboť si po mé laktační návštěvě většinou představují, že já jsem to přece MUSELA hned umět, když je to dnes učím. Ale opak je pravdou, a proto vám, milé maminky, tak dobře rozumím při vašich potížích a proto vznikl tento článek.

Při osobních setkáních řešíme vaše nesnáze a důležitý je váš příběh, nyní si můžete přečíst ten můj..

Kojení u mě nebylo samozřejmostí, jako u domorodých žen, ale musela jsem o něj tak trochu bojovat. Měla jsem snad všechny popsané problémy, a proto je umím řešit.

Ale pěkně od začátku.

Téma kojení u mě začíná v roce 2000 narozením prvního syna. Kojit jsem prostě chtěla, a proto jsem si tenkrát zvolila porodnici v Krči, která se honosila rodící se laktační ligou a slibovala maminkám velikou podporu.

A v roce 2000 to skutečně tak bylo.

Na předporodním kurzu nám o kojení hodně říkali a po porodu nám také sestřičky hodně pomáhaly. Kojení bylo skutečně o nácviku kojících poloh, správném přiložení miminka a dostala se mi také velmi přátelská pomoc při ostatních potížích.

U mě se však laktace nerozjížděla tak, jak měla. Syna jsem dlouho přenášela, následovala několikadenní hospitalizace k případnému císařskému řezu.

Syn se sice narodil „přirozenou cestou“, ale porod měl k tomu přirozenému opravdu na míle daleko. Dnes bych to nazvala plně řízeným lékařským porodem.

Laktace byla vlivem podaných léků při porodu opožděná. Dlouho jsem neměla ani mlezivo a pak jen velmi málo, bradavky nateklé a ruce neohrabané. Proto jsem ke každému přiložení měla volat sestru, což jsem také dělala. Skvělé bylo, že všichni říkali totéž, stejná pravidla platila, ať přišla kterákoli sestřička, rovněž lékaři nám vše vysvětlovali a celkově v porodnici vládla kojící atmosféra.

Na konci pobytu jsme ještě absolvovali přednášku od MUDr. Mydlilové, která by rozkojila i chlapa a vnukla nám pevnou víru s tím, že kojit je přirozené a že to prostě zvládneme. V případě potíží se můžeme obrátit na horkou linku kojení. Netušila jsem, že se horká linka stane mým dobrým, ne-li nejlepším přítelem na telefonu pro pár nadcházejících dnů.

Nejen, že jsem měla opožděnou laktaci a poraněné bradavky, ale po návratu domů se přidala ještě retence mléka a zánět prsu, který měl u mě tendenci se opakovat. Laktační poradkyně domů nejezdily a tak jsem musela jezdit já.

Nejprve do Krče a posléze na gynekologii, kde jsem měla skvělou kolegyni Věrušku – zasloužilou porodní bábu. Ta mě  naučila si prsy také samovyšetřovat a včas tak odhalit nastupující problém s retencí mléka, který lze správnou masáží a ošetřením zvládnout dříve, než se rozjede zánět. Během mé kojící kariéry jsem retenci mléka prodělávala opakovaně. Bojovala jsem s růstovými spurty, laktační krizí a v závěru i s nefyziologickým a náhlým odstavením dítěte.

Hledala jsem podporu všude, kde to šlo, proto jsem změnila i dětského lékaře a nenechala se odradit ani „dobrými radami“ mé maminky, že já jsem vyrostla taky na sunaru, tak proč s tím kojením tolik vyvádím.

Syna jsem nakonec kojila cca 16 měsíců a z toho 6 měsíců plně.

U druhého syna jsem si myslela, že se potíže nebudou opakovat. Vždyť všechno umím. Jenže ouha. Retence a záněty mě provázely opět, i když jsem již věděla jak na ně, nevyhnula jsem se jim. Snažila jsem se vše zvládnout sama, ale s masáží mi opět pomohla kolegyně při návštěvě gynekologa.

Tehdy jsem však zjistila, že masírovat nenahřátá prsa v mrazivém únoru v ordinaci je prostě hloupost, i když to trochu zabralo, prsy jsem měla zhmožděné a bolestivé. Naštěstí jsem měla velkou podporu manžela, který velmi pomáhal s prvorozeným synem, zatímco já jsem stále nahřívala, masírovala, odstříkávala a pak zase chladila tvarohovými obklady.

Velmi těžké bylo, zvládat opakující se výroky od babiček, které to svým: „Že se na to nevykašleš, takhle se trápit. Vždyť vy jste taky vyrostli na sunaru…“, určitě myslely dobře, ale já jsem to chtěla jinak. Postrádala jsem prostou ženskou podporu.

Rady o přirozeném kojení, které se předávaly z generace na generaci byly přerušeny rozvojem mléčného průmyslu. Těžce se nyní vracíme k mateřské intuici, neboť v mnoha rodinách není nač navázat. Rodí nekojená generace, která však vidí věci jinak.

Poučila jsem se a dnes proto učím maminky citlivému přístupu, vzájemné partnerské podpoře a masáže, které pomáhají a nezpůsobují další problém.

Právě proto je nutné v případě potíží provést návštěvu doma.

Podpořit čerstvou rodinu a vše nacvičit v klidu a pohodlí domova. Harcování s miminem, zvláště v zimě je zbytečný stres pro všechny.

Skvělé je, pokud jsou při mé návštěvě přítomné právě babičky a manžel. Maminka potřebuje podporu i po mém odchodu. I když se kojení zdá být intimní záležitostí žen, tak věřte, že se to týká všech. Je to hlavně zdroj obživy pro dítě a podpora rodiny je ta základní investice, díky které se to mamince podaří.

Mé laktační poradenství je tak kombinací letitých zkušeností s citlivým přístupem, který mi asi tenkrát chyběl. Technika kojení sama o sobě nestačí.

Velmi důležité je pracovat na sobě intenzivně, věřit si, relaxovat a umět požádat o pomoc.

Já jsem si vždy myslela, že vše musím zvládnout sama, ale díky kojení jsem pochopila jak důležitá je spolupráce a podpora okolí.
Možná právě proto dnes dokážu pomoci maminkám s odlišnými problémy.

Od roku 2010, kdy se laktačnímu poradenství věnuji, jsem ušla dlouhou cestu.
Setkala jsem se s mnoha anatomickými odlišnostmi a řadou dalších potíží, které mohou maminky provázet a naučila se je řešit.

Vycházím nejen z osobní zkušenosti, proto dokážu improvizovat i v zapeklitých situacích.

Pomohu vám kojit i v případě, že máte:

vpáčené bradavky, umělé implantáty, nadměrnou tvorbu mléka nebo naopak probereme co dělat při snížené laktaci.

Nacvičíme různé polohy kojení v případě poranění po nástřihu nebo po císařském řezu.
Poradím vám při přechodu na první příkrmy, neprospívání, neklidu nebo při odstavování dítěte.

Mrzí mě, když se dnes dozvídám, jak rozporuplné rady dostávají maminky nejen v porodnici, ale také od některých laktačních poradkyň.

Stále se setkávám s malou podporou kojení od dětských lékařů, kteří pokud dítě nemá tabulkový váhový přírůstek, doporučují hned dokrmovat umělým mlékem. Přitom většinou stačí jen klid, podpora maminky, kontrola techniky kojení a úprava vhodné kojící polohy.

Zavádějící a matoucí jsou také rady od „samozvaných poradkyň z lidu“, které mají pocit, že když odkojily své vlastní děti, tak mohou radit všem. Jejich často ortodoxní rady převládající v internetových diskuzích, však maminkám způsobují spíše stres než potřebnou pomoc.

Například informace o odstavení dítěte pokud matka byť jednorázově podá umělé mléko lahvičkou, vážně považuji za zcestnou. Neboť i příkrm lze přechodně využít než laktace nastoupí v plném rozsahu podle potřeb dítěte. Nevyspalé a vystresované mamince se dostatek mléka opravdu nevytvoří.

Zvažme tedy, jaké rady potřebujeme, a zda právě diskuzní portály maminek nejsou opravdu jen ztráta času, která nám nijak neprospěje.

Kojení je požehnání pro dítě i matku.

Věřte, že kojit jde bez bolesti, bez „kloboučků bos“ – přirozeně v klidu a toto období si opravdu můžete užít.

Chcete-li radu, zavolejte nebo napište a domluvíme osobní návštěvu.

Těším se na vás.

Martina

2021-01-09T22:53:59+00:00 Kojení, Témata pro maminky|