Hlavně klid – výzva pro zdraví

Přemýšlím, jak v tomto covidovém období napsat povzbudivý článek, jehož obsah by byl pochopitelný a nešel překroutit podle nálady čtenářů.

Jenže každý člověk je individualita, která má svůj názor a tak jsme schopni udělat z jasného A nejasné B.

Takže pojďme na to. Pojďme se podívat na okolnosti, které ovlivňují náš imunitní systém. Je jich mnoho, to ano, ale nyní vidíme zřetelněji, než jindy, že se na prvním místě umístil stres.

Stres, který se snažíme buď zvládnout a nebo se jím necháme pohltit. Tím, že nás stres pohltí, zároveň oslabí imunitní systém. A my se staneme snadným cílem pro vznik nemoci.

Je to stejné jako ve válce. Odolný, trénovaný a klidný jedinec projde i kolem bdělých stráží, zatímco ten vystresovaný padne do rukou nepřátel i kdyby spali.

Jak to ale udělat, abychom měli stres pod kontrolou.

  1. Relaxujme. Jako fakt si najděme nějakou kompenzační relaxační techniku a dopřejme tělu každý den chvíli klid.
  2. Volnočasové relaxování. Věnujme se tomu, co nám dělá dobře. Nepřestávejme zpívat, cvičit, hrát si. Ano, čtete správně. Hrát si, jako malé děti. Oprašme společenské hry, které nás dřív bavily, objevme ty nové. Snažme se rozluštit starý hlavolam, vyndat ježka z klece nebo rozmotat vánoční svíčky ze stromečku. 🙂 Zkrátka potřebujeme odpoutat pozornost a plně soustředit se na něco jiného. Je to taková hygiena mozku.

  3. Choďme ven. Děsí mě skutečnost zavřených dětí u počítačů, ale i dospělých v domácích kancelářích, kam nám přivezou objednané zboží. Tím pádem nemusíme vůbec ven. Jenže to je chyba. Ven musíme. Hýbat se musíme, tedy chceme-li si zachovat zdravý rozum a funkční svalstvo.
  4. Pohyb. venku i uvnitř je prostě životu potřebný. I v nemocnicích za s ležícími pacienty docházely, a snad ještě i docházejí, rehabilitační pracovníci a snažili se rozcvičit ochablé svalstvo. Kdo se nehýbe, tomu se špatně prokysličuje organismus. Pokud je tělo špatně okysličené, chřadne a je náchylné k nemoci. Chodit ven můžeme a musíme. Nevymlouvejme se a najděte si důvod proč chodit ven.
    Tip na pravidelný pohyb: Vynášení odpadků po jednom. Zvláště toho tříděného ( například lahve od vína 🙂
  5. Pravidelná strava. A jsme u toho. Zase to jídlo. Jenže ono fakt funguje, že najedený člověk je klidnější. Máme-li hlad, je to stres sám o sobě. Jíme-li kvalitně, je tělo i správně vyživováno a tudíž i odolnější.
    Plánujte co uvařit a tím pádem nakoupit. Takže nevíte-li co vařit. Nenakoupíte a nemáte z čeho. Zase budou těstoviny s kečupem.(mimochodem já tohle jídlo už ani neznám)
  6. Nové recepty, kombinace a pestrá strava. S tímto bodem jsem fakt schopná vám pomoci. A klidně on line přes skype konzultaci. Takže to máme o výmluvu míň. Stačí zavolat a domluvit se.

  7. Co nám brání vše skutečně dělat, když je to tak jednoduché?
    Naše myšlenky. Ty totiž určují, kam nasměřujeme pozornost. Zda na řešení či na nezdar. Čemu dáváme pozornost, to sílí, násobí se a nabaluje na sebe další a další nápady a řešení nebo problémy..
  8. Jak ovlivnit myšlenky? Pouštět si do hlavy jen to, co nám pomáhá a neděsí. Naše tělo pracuje jako celek. V souvislostech, nikoli jako naše zdravotnictví, kde má každý obor svůj vlastní pavilon.

Za 30 let své praxe ve zdravotnictví, kdy jsem prošla  od odd. ARO, přes kardiologii, laboratoř, gynekologii až k dnešní práci nutriční terapeutky v kombinaci s rolí zdravotní sestry na pediatrii, jsem nemohla přehlédnout spojitost mezi stresem a průběhem nemoci.

Vystresovaný člověk má horší průběh všeho. Nejen nemoci, ale má to těžké všeobecně. Vystresovanému člověku ujede autobus před nosem, zatímco na kliďase počká.

Každý si tvoříme svůj příběh sám, co člověk, to příběh. To jeho pravda, taková je naše realita.

Vzpomínám si na své studium na SZŠ, kdy nám lékař na Patologii doporučoval, abychom se učily, ale nebraly to zase tak vážně, neboť ON během svého studia prodělal ÚPLNĚ VŠECHNY nemoci, které zrovna probírali. A když všechny, tak všechny, tedy i zánět dělohy a horečku omladnic. 🙂

Pokud se tedy budeme stále děsit a tento strach ještě podporovat, bude mít horší průběh jakékoli nemoci a covidu zvlášť, čím dál více lidí jen proto, že horší průběh očekávají, neboť nemají jiné informace.

Čemu dáváme pozornost, to sílí.

Děsící články o čemkoli, ať je napíše unavená sestra po noční nebo redaktor mladé fronty tak možná nevědomě připravují potenciál lidí se špatným průběhem nejen Covidu.

Ano, je to bláznivé, ale co nám pomůže více?

Sledovat čísla nakažených, číst články jak je komu špatně, nebo se zodpovědně orientovat na zdraví?

Na to, abychom měli odolný imunitní systém. A díky tomu buď neonemocněli vůbec, nebo měli mírný průběh, který zvládneme V KLIDU doma.

Soustřeďme pozornost na kvalitní stravu, vycházky, domácí cvičení, otužování a snažme se zlepšit si náladu třeba zpěvem nebo hrou na piano. 🙂

Nechci situaci zlehčovat, ale vzpomenu-li si na obtížné období u nás doma před deseti lety, kdy moje maminka prodělávala onkologické onemocnění, ukázalo se, že k nezbytné péči zdravotníků patřilo také zachování rodinných kontaktů, pohyb, strava a nad tím vším zachování zdravého rozumu.

A ten nyní potřebujeme jako sůl.

Mám tedy výzvu pro nás pro všechny a pro zdravotníky zvlášť.

Chceme-li se podělit o své pocity, zkusme nejprve přemýšlet o tom, komu a čemu naše sdělení prospěje.

Zda z nás pramení strach, naštvání nebo nějaké prospěšné poučení či naděje pro ostatní.

Myslím, že pro každého, zdravotníky nevyjímaje, je dobré vracet se  domů, tam, kde vládne pohoda a ne vystresovaná rodina, kterou děsí media a ještě „dobře míněné rady“ přátel na FB.

Stačí špatné zprávy nevytvářet, nekomentovat a naopak obrátit svou pozornost na sebe, podporovat svou imunitu zdravým jídlem, pohybem za každého počasí a četbou milých příběhů.

Je to levné a může to praktikovat každý z nás hned.

Víra, že to fakt zvládneme, musí vycházet z klidu  a ne ze strachu.

Takže vážení, venku krásně sněží, pojďme ven…. 🙂

Jo a s tím zdravým jídlem vám ráda pomohu. Stačí říct.

Zdraví Martina

2021-01-12T22:03:09+00:00 k zamyšlení|