Dobíjíme baterky pohybem

Přijali jsme své nové role v domácnosti, ale je toho na nás prostě moc. Kde tedy můžeme ubrat a kde zase nabrat sílu a péči o zdravý selský rozum? Jak dobíjet baterky?

Podělím se s vámi o mé metody čerpání sil. Třeba vás to inspiruje a na oplátku si začneme své dobré tipy předávat. Abychom měli sílu i na ono pohodové vaření. 🙂

 

Tentokrát to bude o pohybu.

Volnočasové aktivity je totiž možné, ba přímo nezbytné, propojit s těmi DŮLEŽITÝMI VĚCMI, které prostě musíme dělat. Cílem je pak radost, že to jde a že se to daří i nám.

Chápu, že nové životní role je někdy těžké přijmout. S některými klientkami řeším například fakt velký problém s nákupy a přípravou jídla. Už jsem slyšela nářky typu: “ Já vám klidně ušiju, co budete chtít, ale v kuchyni jsem úplně nemožná…“ nebo “ Jak to není za 10 minut hotový, tak je to pro mě ztráta času. Kde si to můžu koupit?“

Řadu let jsme žili s přesvědčením, že máme především vydělávat peníze a dělat to, co nás živí a za to ostatní si můžeme zaplatit a sjednat si pomoc. Nyní je však mnoho věcí prostě najednou jinak. Nikdo k nám prý moc nemá chodit, nikam moc nemáme chodit my, a tak se stáváme „profíky z donucení“ a to hned v mnoha profesích naráz.

Zatímco muži pomoc řemeslníků využívají běžně, protože ne každý chlap to umí s elektřinou nebo s prasklým odpadem, tak uklízet a vařit přece má zvládnout každá ŽENA jaksi SAMA, na tom nic není. Jasně občas si můžeme sjednat pomoc na větší úklid a i jídlo si můžeme objednat, ale servis all inclusive je většinou stejně na nás. Vždyť je to jen zapnout pračku, jen setřít podlahu v koupelně, jen uklidit nádobí, jen …..

Jenže ta jen, nás vysávají jako upíři. Zatímco dříve jsme vařily JEN SNÍDANĚ A VEČEŘE, DNES JE TO rovnou PLNÁ PENZE.

Od zásobování po finální úpravu. A mnoho žen tak ke všem svým novým rolím, ještě dře ty staré. To přece musím zvládnout sama. Máma vždycky všechno zvládla taky sama a tak s pocitem možného vnitřního selhání, když bychom to nezvládly, dřeme dál.

Jenže pozor!

Máma toho nedělala, milé dámy tolik, co je nyní žádáno po nás.

Takže fakt NE!! NEMUSÍM to zvládnou sama, JE NÁS DOMA VÍC.

Vyžádejme si a přijměme proto pomoc od ostatních.

Zapojme celou rodinu.

Nenechávejme vše na svých bedrech a využijme nákupy jako záminku k výletům do okolí. Jasně, někdy pomůže zavolat a objednat, ale něco si schválně můžeme nechat jako důvod jít ven a nakoupit jinde.

Všichni musíme chodit ven, všichni se musíme hýbat.

Fitka jsou zavřená a běhat kolem baráku nás dlouho nebaví. Odpadla cesta z práce a do školy a my marně hledáme a vymýšlíme umělé cíle jak se i po on line činnostech vykopat ven i ve čtvrtek. Tak co místo činky nebo výšlapu na rozhlednu, použít nákupní tašku nebo ještě lépe batoh na záda.

Nevím, jaký je rozdíl mezi batohem na čundr a batohem s nákupem. Mohou vypadat stejně a mohou být i stejně těžké. Jasně cíl je jiný, ale tak to teď prostě je.

Víc je toho teď jinak a my se musíme naučit být v pohodě i v této jiné situaci.  Je to určité přijetí situace a s tím přijde i ona zmíněná úleva. 

Vymýšlejme hry a blbiny, které vyloudí úsměv na tváři a nikomu neublíží.

Dříve čundr do přírody, dnes čundr do krámu. Můžeme z toho udělat dobrodružství a jít fakt pěšky i do vzdálenějšího, třeba bezobalového obchůdku, tam zažijeme většinou i příjemnou atmosféru a objevíme nové šetrné možnosti nákupu.

Nový zážitek, novodobý čundr.

Teď mě napadá, že si někteří mohou s sebou vzít i kytaru a zahrát si v parku. (tady je nutná i představivost a přenesení se do země krále Miroslava)

Ale teď trochu vážněji.

My ten pohyb fakt potřebujeme. Všichni!!!

Mysleme na to, že kdo se nehýbe, má problém i se správným zpracováním některých nutričních látek ze stravy. Především s minerály. Například vápník ke svému využití potřebuje pohyb a svalové napětí. Proto staří lidé a ti, upoutaní na lůžko mají problém s vápníkem. Ač ho mají ve stravě třeba i dostatek, nedostane se tam, kam je potřeba a to do kostí. Bereme-li doplňky stravy s vápníkem, je fajn vzít si je v odpoledních hodinách a jít ven.

Jít ven znamená hýbat se a můžeme při tom trochu i nakupovat – zásobovat rodinu.

Snažme se chodit pěšky místo cestování autem nebo MHD, tam jsou vyžadovány roušky a respirátory.

Mám pro vás inspiraci:

Již rok chodím pěšky a to jako fakt hodně. Z práce to mám 12 km a našla jsem docela zajímavou trasu, kterou upravuji podle počasí a sil. Když cítím, že na celou trasu nemám ani čas ani energii, zvolím takový indiánský běh – lépe řečeno MHD běh. Chvíli tramvají, chvíli pěšky a pak třeba zase kousek autobusem.

Je to jedno, hlavně z toho musím mít radost a ne touhu po výkonu a obdivu. Jako že řeknu, já teď ujdu XY km týdně. Heč, tak si sedněte na zadek a ještě se u toho vyfotím, patřičně to umístím na sítě a čekám srdíčka a palečky. Nečekám. 🙂 Stejně to dělám pro sebe a pro to svoje srdíčko. 🙂

Co chůzí získáme?

Cestou si vyčistíme hlavu a cestou taky trochu nakoupíme – podpoříme naše malé podnikatele, kteří se snaží přežít. Ty zásilkoví rohlíci a tesca si s námi moc nepokecají, zatímco paní ve zdravé výživě či v bezobalovém obchůdku jo. A hned je nám líp.

Domů se tak můžeme vracet s kozím sýrem, ořechy či celozrnným koláčem – cestou prostě zvládneme někdy i upéct a to se jen tak nevidí.

Já se třeba už moc těším na jarní tulipány, které si kupuji přímo v zahradnictví cestou z práce.

Udělejme si z chození a nakupování příjemný společenský zážitek.
Divadelní představení zde píše sám život. Herci v krámcích jsou totiž neokoukaní a každé představení je zároveň i neopakovatelná premiéra.

Tak přeji příjemné putování.

Zdraví Martina

2021-03-12T21:59:28+00:00 k zamyšlení, Video|